Pověry o důchodové reformě
14.4.2004 1070 Views

Pověry o důchodové reformě

Je velký omyl, že by bylo možné provést nějaké zázračné opatření v důchodové oblasti, např. zavést povinné spoření, které zajistí, že se i při zhoršujících se demografických ukazatelích (stárnutí obyvatelstva) v budoucnosti budou moci vyplácet všem důchodcům stejně vysoké důchody bez potřeby většího množství prostředků na jejich výplatu či bez zvyšování věkové hranice, od níž se poskytuje starobní důchod.

To pravda není, důchody jsou stejně drahé, ať jsou hrazeny průběžným systémem nebo fondovým a vyžadují při stejných parametrech stejný objem prostředků.
Skutečnost, že v některých evropských zemích včetně České republiky jsou hrazeny důchody výlučně z pojistného odváděného zaměstnavateli a zaměstnanci (popřípadě osobami samostatně výdělečně činnými) a v jiných, např. v sousedním Německu, též z jiných zdrojů (výnosy z daní), rovněž výši celkových nákladů na důchody nijak neovlivňuje, protože porovnávat je třeba – má-li jít o věrohodnou a vypovídající informaci pro veřejnost – celkové náklady na důchod ve vztahu k určité relevantní veličině. Za tu se obecně považuje HDP. Srovnáme-li výši prostředků vynakládaných v jednotlivých evropských zemích podle jejich poměru k HDP, pak zjistíme, že pozice České republiky, která vynakládá na důchody ročně cca necelých 9 % HDP, není nijak výjimečná ve srovnání s průměrem zemí Evropské unie 10,4 % HDP.

Je obecně známou pravdou, že náklady na důchody lze ovlivnit zvyšováním věku stanoveného zákonem pro odchod do starobního důchodu, ale pokud je v zemi větší nezaměstnanost, pak se toto opatření míjí účinkem, protože lidé jsou více nuceni využívat možnosti odchodu do předčasného starobního důchodu za cenu nižší výše důchodu, který budou pobírat. Stejně obecně známou pravdou je, že lze provádět různé jiné parametrické změny průběžně financovaného důchodového systému, např. omezovat počet náhradních dob započítávaných do důchodu, aniž by za ně bylo zaplaceno pojistné, avšak účinek těchto změn je týž – vyplácený důchod bude nižší.

Tvrzení, že když státní penze klesne, důchodové problémy se vyřeší, je obdobného druhu. Pravda je jen jediná: v důsledku podílu státních penzí sice poklesnou náklady státu na výplatu penze, ale pokud nemá dojít k poklesu důchodů vyplácených důchodcům, musí být tytéž náklady na důchody vynaloženy v jiném systému, např. v soukromém. Ale ani v něm nejsou důchody hrazeny jinak než z pojistného hrazeného účastníky takového systému (zaměstnanci a zaměstnavateli), popř. z výnosů získaných investováním těchto příspěvků, jež jsou z dlouhodobého pohledu obdobou růstu pojistného kopírujícího v průběžném systému růst vyplácených mezd.

Čas od času je navrhováno převést např. ze současného průběžného systému 5 % pojistného (což představuje cca 13 až 15 mld Kč ročně) na povinné spoření s tím, že tím budou důchodové problémy rovněž vyřešeny. Každému je jasné, že stát musí současně buď dnes vyplácené důchody v uvedeném rozsahu snížit, nebo je musí financovat z jiných zdrojů. Nové prostředky tak nezíská, a samo toto opatření důchody ani do budoucna nijak obecně nezlepší.

To, oč tu běží, je jen jiné nastavení poměrů pro jednotlivé skupiny budoucích důchodců a otevření mnohem většího prostoru než dnes pro podnikání v důchodové oblasti. Soukromý příspěvkově definovaný důchodový systém podstatně snižuje solidaritu mezi důchodci a vede k tomu, že bohatší budou mít vyšší důchody a chudší občané nižší důchody ve srovnání se současným stavem.

Vláda si je všech těchto skutečností velmi dobře vědoma. Skutečnost, že se jí zdá z hlediska našich ekonomických možností nejschůdnější reforma na tzv. NDC systém pomyslných důchodových účtů, je založena právě na poznání uvedených zákonitostí, kdy lze směřovat více k ekvivalenci a současně v maximální míře šetřit veřejné zdroje. Země nemá k dispozici dostatečné finanční prostředky, které by umožnily přechod na povinné spoření, kdy je třeba po dlouhou dobu financovat souběžně dva důchodové systémy, a společnost není připravena na drastické škrty v současném důchodovém systému – jejich financování na dluh by pozici českých veřejných financí dále zkomplikovalo.

Často se rovněž hovoří o tom, že je nutné zvýšit motivaci občanů k doplňkovému důchodovému spoření, k němuž bylo v roce 1994 vytvořeno penzijní připojištění se státním příspěvkem. Jistě i o tom je možné uvažovat, ale nelze opomenout skutečnost, že občané nevyužívají plně ani současné pobídky, které v tomto systému již dnes existují. Průměrná výše příspěvku účastníka dnes nedosahuje 500 Kč – za ně je poskytován nejvyšší státní příspěvek v měsíční částce 150 Kč – a jen málo účastníků využívá možnost odvádět ročně dalších 12 000 Kč, na které náleží daňové odpočty. Je zřejmé, že schopnost nebo vůle občanů na důchody si spořit v tomto systému má své meze. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že naprostá většina prostředků dosud v penzijním připojištění se státním příspěvkem vyplacených nesloužila k důchodovým účelům, tedy na starobní penze, ale k okamžité spotřebě – byla vyplacena ve formě jednorázového vyrovnání a odbytného.

Previous Vyšší důchody po vstupu do EU
Next Dobrá zpráva pro rodiče a děti

About author

You might also like

Důchody

ČSSZ je špičkovou evropskou institucí

Kdo se zúčastnil začátkem října slavnostního setkání u příležitosti 15 let České správy sociálního zabezpečení v Top hotelu Praha, slyšel samá slova chvály. Evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a

Důchody

Jakým směrem půjde důchodová reforma?

Reforma důchodového systému probíhá vlastně už od roku 1990. Základní kroky vedoucí k jeho modernizaci však musí být teprve uskutečněny. Vzhledem k tomu, že změny by měly mít trvalejší charakter,

Důchody

O příplatek politickým vězňům z let 1948-89 mohou žádat nové skupiny lidí

Na příplatek k důchodu politickým vězňům z období komunistického režimu a pozůstalým po nich má od 1. listopadu 2005 nárok více lidí. Podle vládního nařízení č. 405/2005 Sb., které změnilo