Sociální začleňování
Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy, do jehož působnosti spadá mimo jiné péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a tedy koordinace politik sociálního začleňování ohrožených skupin osob.
Je nesporné, že sociální vyloučení spolu s chudobou má velmi komplexní podobu a projevuje se v mnoha dimenzích, jejich řešení vyžaduje integrovaný přístup a současné působení prakticky všech politik. Samotná problematika sociálního začleňování je tak problematikou mezirezortní, role Ministerstva práce a sociálních věcí je zejména strategická, koncepční a koordinační.
V právním řádu České republiky je sociální začleňování definováno jako proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný.
Sociálním vyloučením se podle zákona rozumí vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace.
K obecným cílům sociálního začleňování tak patří:
- zajištění účasti v zaměstnání a rovného přístupu ke všem zdrojům, právům, zboží a službám
- prevence rizika sociálního vyloučení
- pomoc nejvíce zranitelným
- mobilizace všech relevantních aktérů
Strategickým dokumentem pro boj s chudobou a sociálním vyloučením v České republice je Národní akční plán sociálního začleňování (NAPSI).
Zásadní podíl na formulaci cílů obsažených v Národním akčním plánu sociálního začleňování má mezirezortní Komise pro sociální začleňování. Je složena ze zástupců zainteresovaných orgánů státní správy, samosprávy, nestátních neziskových organizací a příslušníků akademické obce a je stálým poradním orgánem ministra práce a sociálních věcí v oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.
Poslední aktualizace: 26.7.2010